Trocha melancholie k úterní půlnoci.
Zasněně hleděla do stropu místnosti... "Víš," tiše hlesla "nechci, aby sis myslel, že to pro mě něco znamenalo...". "Jasně," tiše potáhnul z cigarety, ne že by byl kuřák, ale do tohodle obskurního motelového pokoje cigareta prostě patřila víc než cokoliv jiného. Víc než kdokoliv z těch dvou. "Bylo, to fajn bejby, ale city bych do toho netahal", řekl. A tak tam leželi a lhali si nejen navzájem, ale hlavně sami sobě. Pozorovali stíny v místnosti. Občas kamion projíždějící po blízké silnici rozehnal ty stíny do temnějších zákoutí pokoje a osvítil vyšeptalé tapety a dvě nahá těla na široké posteli. "Nic neznamenalo ... tak na to už jsem toho viděl a zažil moc, abych tomu věřil" pomyslel si. A ona věděla to samé. Leželi a přehrabovali se ve vlastních pocitech jak v misce plné červů. Přemítali o podstatě všeho důležitého, ale mluvili o nesmyslech, kterým sami nevěřili, možná jim věřit chtěli... Příliš malá náplast na příliš velkou ránu. Bezvýznamná epizoda v tom bezvýznamném motelu u cesty, co si stejně nikdo nepamatuje jak se jmenoval...Všechno co se mělo říct bylo řečeno....
Potkali se po letech, už ne v motelu s oprýskaným nábytkem,... ale v krásném parku, se spoustou slunce a svěžím mořským vzduchem. On už nebyl tím opáleným mladíkem. Havajskou košili vyměnil za špatně padnoucí sako pojišťováka, v aktovce rozvodové papíry od bejvalé ženy. Ona,... vytahané tričko z nápisem "Marijuana" vymněnila za slušivý kostýmek z noblesního butiku a o ty neustále rozevláté havraní vlasy, se již postaral kadeřník, a samozřejmě obtloustlý synek co si zrovna pobrydal triko majonézou z hamburgeru... "Eee, máš se?" "Heh, mno celkem fajn" ... "A...hm.?"
Opravdu bylo vše řečeno?
Co by to změnilo, kdyby oba věděli? Kdyby při vybírání kostýmku v butiku myslela na to, jestli by ho ocenil víc než manžel, jestli by byl na děti milejší. Je jednodušší si myslet, že pro něj to nic neznamenalo, pro ní vlastně taky ne. Pomyslí si a vezme si ten s modrým proužkem, zeštíhluje jí. Už nená tak hezkou postavu jak v tom tričku s marihuanou a nikdy mít nebude.
A najednou v tom slunci, ve vzpomínkách nábytek nebyl oprýskaný, triko nebylo vytahaný, vzduch nebyl zatuchlý a bylo to tak krásný. Bylo? A vlastně, stejně to nic neznamenalo, pro ní a určitě ani pro něj.