Rady mého tatínka I.

11. března 2008 v 0:14
Můj tatínek mě, kromě spousty jiného, vybavil do života několika okřídlenými moudry, jež rozhodně stojí za publikování. Zde je první z nich. (.... apropo zatím ani netušim, kdy a jestli vůbec bude další díl)

"To vodění za ručičku, a povídání si, to je na tom to nejhezčí, to ostatní je jenom fyzická dřina!" povídá mi můj otec někdy v předjaří mých jedenáctých narozenin, když se zrovna mezi mícháním malty a velebením rodinného sídla (či bůhví co jsme zrovna dělali) rozhodl mě vybavit do společenského života. Pravda tou dobou jsem byl zrovna nejchytřejší na celý planetě, a co víc jediná fyzická aktivita s děvčaty byla vybíjená v hodinách tělocviku, a myšlenku jsem tedy nijak intenzivně nerozvíjel. Naštěstí tatínek ví, že bývám hovádko a moudro čas od času zopakoval (a dělá to do teď).
O nějákých deset let později jsem již dobře věděl, jak se to má s tou fyzickou dřinou. Ale to máte jak s těma kamnama... člověk si musí nejdřív sáhnout a pazoury si spálit.
A proč to tady píšu?
8.3.2008 Totes Gebirge
Mlha, že neni vidět na krok, kosa, jediny co hřeje je vzpomínka na krásnou servírku z Linznerhaus Hütte. Hlavou se honěj myšlenky. Na tu, na tu a zejména na Tu (však ona ví). Na slečnu blonďatou vlasatou, kterou jsem miloval vic než kohokoliv jiného, a stejně si s ní dva měsíce po rozchodu nemáme co říct. Na slečnu vlasovou modelku, co jsem nemiloval asi nikdy, ale mám jí moc rád (však ty víš jak to myslim). Na to, že spát se dá téměř s kdekym, ale mít někoho komu můžu otevřít své nitro, ukázat své city... dopřát si teplého objetí a pusy na dobrou noc. Nic víc, protože to je to nejkrásnější, zbytek to je už jenom fyzická dřina.
Věnováno vlasové modelce a Té v bílém půjčeném triku.
 


Komentáře

1 anička anička | Web | 11. března 2008 v 0:21 | Reagovat

moc pěkný, fkt, to chce se zamyslet, moc krássný

2 thoris thoris | 11. března 2008 v 6:13 | Reagovat

jako uz obvykle posledni dobou, veci a nalady se nam dejou paralelne... prinutil jsi me vzpomenout si na rady me pratety, kterym jsem coby brylate jedenactilete ditko totalne nerozumela, ale na ktere postupne prichazim:"dokud ti ma kdo umejt zada, tak je to dobry" (pak mela jeste bajecnou teorii o tom, podle ceho se pozna, jakeho pohlavi bude potomek, a tomu jsem v te dobe nerozumela vubec, ale o tom nekdy jindy)

kazdopadne, rumovy nahvrh trva!

3 ta, co si pujcila bile triko ta, co si pujcila bile triko | 11. března 2008 v 12:08 | Reagovat

To mne v tom maminka udelala vetsi hokej: klukum, co jsem se s nima tahala za ruku z tanecnich, se rikalo kamaradi, a o kamosich, co jsem s nima sla tak akorat na zakazane male pivko o patecni pauze pred odpoledni dvouhodinovkou biologie, se radsi nemluvilo. Je ale fakt, ze nekdy clovek sam nechape, co se mu honi hlavou. Pozdeji, kdyz si mysli, ze v tom konecne ma jasno, prask a vsechno je jinak. A tak je moc fajn, kdyz krome vsech tech, co nas miji a udelaji nam v zivote vetsi ci mensi zmatek, se najde i nekdo, komu muzeme vzdycky jen tak na chvili polozit hlavu na ramena. Nic vic...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama