Deníček Weisshorn - část první

4. března 2009 v 20:44 |  Deníčky z akcí
Tak a je to tady! Konečně první část deníčku z červencového zájezdu du alp.

Kvůli neschopnosti jednoho z nás odjet v průběhu pátečního večera, startujeme až v sobotu ráno. S ohledem na neschopnost druhého z nás trefujme nájezd do Tesca na Zličíně až na druhý pokus. A naše tradiční neschopnost vybrat nejoptimálnější mix potravin na výlet odsouvá čas odjezdu až na sobotní osmou hodinu raní. Cestu známe už z předchozích let, takže jako zpestření cesty nám slouží zácpy u Mnichova, menší kolize se svodidly ve Švýcarsku a variace na hru ano-ne: "poznej sexuální úchylku". Při některých Renčiných návrzích by se červenal i leckterý oplzlý zvrhlík. Na závěr vyčerpávající cesty si bloudění zkracuji elegantní zkratkou po rozestaveném mostě v protisměru. Vyšlo to, ale bylo to dost těsný. Nakonec zaléháme na parkáči před Zinalem.

Ráno balíme svých pět švestek co budeme potřebovat na Bischorn. Ideální aklimatizačku jsme si vybrali právě proto, že z vrcholu Bischornu je vidět celá severní stěna Weisshornu, na kterou máme zálusk v hlavním části programu. S ohledem na skutečnost, že Bischorn je děsná dávačka nehodná takovejch horalů jako jsme mi dva, bereme si pro sichr lyže. Nástup na chatu je klasická funěčka lehce do kopce, kde lyže a přeskáče v batohu jsou poměrně nepříjemným doplňkem. Celkem nudnej výstup okořeňuje až informace, že nám chybí rezervace na chatě a začínající dešťová, ve vyšších polohách sněhová přeháňka. Zatímco Renča se zdržuje neustálým doplňováním dalších vrstev oblečení, já valím pořád nahoru. Obzvláště úsek v sandálkách a tričku po ledovci, kde bylo sněhu po kotník, byl lehce dekadentní. Na chatě sou akorát lamičky s bergfírerama a my dva s lyžema.



Jelikož, je Bischorn výše zmiňovaná dávačka nevyráží se ani moc v noci, ale pěkně pijánko na sedmou ranní. Díky prkýnkám na nohách nám všichni utíkaj a tak se s ledovým větříkem potýkáme sami na chvostu dnešního zástupu mířícího k vrcholu. V horních partiích už není sníh příliš optimální stává se z výstupku tak trochu pakárna, kde jak praví klasik: "pásy podkluzujou a haršajzny se prořezávaj". Nakonec konečně a s radostí necháváme lyže v sedýlku a pohodovým terénem valíme na vrchol. Krátká kochačka, fotečky a potlach s jedním s berfírerů a pak konečně sundáváme pásíky a vyrážíme dolu. Hřeben je široký a sníh je prostě parádní, tvrdej firn perfektně drží a my si tak můžeme vykrajovat parádní dlouhý oblouky. Orgasmus trval ze sedla až na chatu třicet minut. V celkové bilanci k tomu připadá: 7 hodin s lyžema na zádech na Cabanu Tracuit, 5 hodin s lyžema na noze na vrchol a dalších 6 hodin s lyžema na zádech zpátky do Zinalu. Těch třicet minut za to stálo. Na chatě se přebalíme a valíme do doliny. Tady cpeme lyže do auta a jsme docela rádi, že tam už po zbytek zájezdu zůstanou.

Restday trávíme návštěvou Creperie, prima sváčou a přesunem do Randy, procházkama po okolí a dalšíma kravinama.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama