Klettern in Deutschland I.

6. prosince 2009 v 9:53
S vidinou parádního počasí a suprové lezenice vyrážíme směrem na Drážďany.

Z Márvinova průvodce "Sportklettern in Sachsen" nakonec vyhráli oblasti Löschnergrund a Felsen bei Coswig. Ostatní jsou buď daleko (Königsheim), či tam není doporučeno lezení po dešti (Klettergarten in Pirna). Kvůli větší odlehlosti od civilizace (a tedy snadnějšímu zakempení) vyhráli první kolo právě Felsen bei Coswig. Po středně dlouhém bloudění po Coswigu konečně nacházíme asi správné parkoviště, ale s tou vzdáleností od civilizace to nebude až tak slavný a kempit někomu na dvorku se nám moc nechce. Po dalším středně dlouhém bloudění Coswigem je rozhodnuto - jedeme do kempu. Ke vší radosti je kemp zavřenej a je u něj obří travnatý parkoviště, taakže bydlet máme kde. Bohužel na jedné straně od našeho stanu jezdí parníky po Labi, na druhé příměstký rychlík a nad námi je letecký koridor Drážďanského letiště a dráty vysokého napětí.

Ale k lezení: "Felsen bei Coswig" jsou dvě - Malá a Velká. Na Malou bych se styděl zapsat si prvovýstup natož tam vrtat borháky. To i něketrý bouldry na Petráči jsou hezčí a větší kusy skály. Větší skála už působí mnohem lépe. Materiál je podobný tufitu na Kozelce a slibuje parádní lezenici. Prvni dvě cesty vedou přibližně stejně, jedna bere chyty zleva a druhá zprava, a obě jsou ňáký rozesraný. Třetí cestou už chceme trochu přitvrdit a Míša si vybírá první 6plusku a dává jí AF. Řada je na mně. Nástupovej bouldr je celkem ucházející bouhužel výlez z převisu tvoří několik volně položenech šutrů a skála kvality řidší sračky... Trochu si zařvu, do doliny putuje několikrát "šajze" a asi pět kilo šutrů přičemž já překvapivě zůstávám v převísku. Klíčovej převísek o kus vejš byl překvapivě pevnej a moc vypečenej. Trošku problém dělá slanění, v průvodci sice píšou, že štangle na vyhlídce neni žádnej športgerét, ale o slaňování za zábradlí tam zmínka není. Jako další zážitek mi Míša vybírá pěknou 6plus přes čtyři převisy. Že se mi to prej bude moc líbit. V průvoci se nepíše, že by to mělo bejt lámavý a tak uvíme. První převísek šel elegantně, druhej trochu míň. Třetí nabízí tři možnosti přelezu: jebky z prava, věžička zleva, přímo s pomocí obojeho. Na variantu přímo je sice nejvíc chytů, ale žádný nohy ani možnost postupu. Zprava to je ňáký hustý, takže zleva, dlouho lavíruju a hledám optimální přelez - cítím cenný OS.

Opartně beru za dobrý chyt na věžičce a stoupám. Prásk! Najednou nestoupám, ale visim pod převisem. Naraženej palec trochu bolí a chyt se válí někde v lese. Věžička naštěstí zůstala. Přez jebky v pravo to nakonec jde. Finálovej výlez koutem pod velkým převisem sice potrápil, ale pustil (asi za čtvrt hodiny lavírování a hledání správných pohybů). Pár dalších cest dáváme již s vědomím, že sem už nikdy nepojedeme, Zbývají jediné tři linie, jedna za 9, dvě za sedum. Nechci pokoušet prsty v týhle kose a na pravim palci toho taky moc neustojim (poslední šestka byla už dost se sebezapřením). Takže odpočinek, teplá strava, regenerační procházka (jinak to tu je docela pěkny). S tmou lezeme do auta a asi hodinku si schrupnem. Začíná zlehka pršet, po třech dílech doktora House je jasný, že jen tak nepřestane a rozhodně to do zítřka neuschne. Asi v deset se balíme a vyrážíme směrem Praha.
 


Komentáře

1 Ales Ales | Web | 8. prosince 2009 v 8:21 | Reagovat

Zni to opravdu moc lakave :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama