Skotský deníček I.

10. března 2010 v 9:57 |  Deníčky z akcí

"Prostě jsem viděl pěknej obrázek" - tak přesně takhle začínaj všechny moje vejlety do tramtárie...

Sedím v laborce a koukám do zdi, je den před odjezdem - David píše, že je nemocnej a nemůže jet. Volám ženě, Oskarovi, našim a tak trochu marně hledám odpovědi na něco co si musim vyřešit sám. Rozhoduju se vyléčit ruce a dát si pár ní pokoj. Večer jdu za ženou a holkama Polkama na večírek. Kaša mě zdravý slovy: "Ty budeš ten horolezec", nevim jak, ale asi to na mě bude nějak poznat. Během večera vysvítá naděje - přebookovat letenky. Ráno volám do letecké společnosti, nejdříve do Prahy a pak do Leedsu, kde mi velmi milá paní sděluje, že bohužel...



18.2.2010
V půl jedenáctý zvoní telefon: "Ty Béda... za jak dlouho se dokážeš zabalit?" Za pár hodin sedim sedim v letadle uzemněnej jednou plzní s jistotou, že až se vrátim tak se už konečně oženim a dám si konečně pokoj (pro ty kterých by se to mohlo nějak týkat - nebojte to si řikám pokaždý když někam jedu). Marně vzpomínám kdy jsem zažil něco, co by se dalo nazvat "klidný odjezd".

Letadlem Edinburghu - pohoda, v Edinburghu je krásně, moc se tu nezdržujeme a valíme busem do Glasgow. V rychlosti do sebe cpeme ultrahhusnej hamburger s hranolkama a sami se cpeme do poloprázdného busu na sever. V Glencoe je už sníh. Ve Fort William lezeme do hostelu a po chvíli tlachání s místníma i do postele.

19.2.2010
Ráno v stáváme, kupuju výbornou snídani. Přesun z hostelu do infocentra, z infocentra do jiného hostelu. Cárám po městě, David spí. Pořád nemáme klíče od CIC Huty, což nás trochu trápí. Hostel je fajn. Sedíme ve starožitnejch křesílkách, oheň v krbu - prostě romantika, co zatím moc nepřipomíná lezeckej zájezd, tak jak ho známe. Jdeme si dát pomerač a pak na "jedno" do pubu. Nakonec se jenom "lehce" vykalíme...


20.2.2010
Ráno se balíme, vyřizujeme zbývající povinnosti a valíme na chatu. Robin se nezval. Klíče nemáme. Je nádherně. Chvíli bloudíme po destilerce (a to maj za zavřeno). Stoupáme zostra, je tu nádherně, kocháme se výhledy na Fort William. Cesta se pokládá a je krásně prošlapaná. Na chatě David vysomřil klíče, od jednoho anglána co jde dnes dolu - hurá. Běhám ještě chvíli po dolině, kochám se a vybírám výstupy. Na zítřek je v plánu Glover's Chimney. David hodně spí a je mu lépe. Otázkou zůstává moje ruka, mám na ní Kinesio tejpku a je to výrazně lepší. Na chatě není signál a tak šetřím baterku a nikomu nepíšu.

21.2.2010
Ráno se válíme a vyrážíme mezi posledníma. Neznalý místních poměrů jsem nás zapsal do knihy výstupů, což se tady dělá, až po tom co to vylezete. Aha... Takže teď to musíme vylízt. Stoupáme pod stěnu, je to trochu dál než se zdálo. Začátek vypadá lehce. Začínám rovnou sólovat. Ok, nepřesvědčen o kvalitě místního sněholedu, sestupuju dolů. David, tentokráte jištěný, si s dýlkou hravě poradil. Několik dalších délek představuje monotóní pantošení ve sněhu. Dýlka před klíčovým komínem už obsahuje nějaké lezecké kroky. V komíně mají gradovat obtíže celé cesty. Vzhledem k tomu, že zatím žádné obtíže nebyly a cesta nemá být papírově úplně zadara, tak se mám na co těšit...
Dvě skoby na začátku mě kapínek namlsaly. Ovšem na následujících metrech jsem rychle vystřízlivěl. "Davide, dávej bacha! Táááák...." konečně dobrej čok. Lezení není moc těžký spíš takový prdelení se komínem. Chce to dobře koukat, přemejšlet a pomalu se sunout nahoru. Oceňuju cepíny bez poutek - jde to tak výrazně líp. Ke konci mi už trochu vyšívaj nohy a jištění taky žádná hitparáda. Pravá noha píchlá hrotem ve vyledněný spárce (zlatý monopointy), levá píchlá v něčem divným bílym. Cepy prdnu do výlezovýho firnu, dva, tři rychlý kroky a hlavně nespadnout na druhou stranu z velmi úzkého hřebínku. Za chvíli sem dofuní i Dejvid. Další postup zůstává na mně (máme to rozdělený David je odborník na ledy, já na mixy). Výlez z Tower gap (kde končí Glower's Chimney) je docela bouldering, ale dá se. Na sněhovém hřebínku došlo i na kojota, dobírám k němu Davida bouldrujícího z Tower Gap. Až na vrchol valíme sólo. Je nádherně, kocháme se, fotíme. Konečně je vidět moře. Sestupujeme na CIC Hutu. Chvíli po nás doráží grupa z Londýna co tu bude celý týden s náma.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama