Deníček - Lenzspitze

1. června 2010 v 11:48 |  Deníčky z akcí
Středa 17:04 
Do Alp vyrážíme tradičně od LeToše z Jirkova, tradičně zase chčije (né LeToš, ale venku … no jako že prší). Náš ostřílený tým z loňský Presanelly doplňuje ještě též ostřílený Ludva a jeho vůz. V Klášterci ještě přiložíme Pavla a hurá za zimou na jih.


Čtvrtek: 10:31
Po celonočním přejezdu si balíme v Saas-Fee na parkáči naše výletnické batůžky a valíme na Mischabelhütte. Ten brutální krpič si dobře pamatuju z loňska, kdy jsem s sebou neměl nic k pití, dneska mám. Pája nasazuje brutální tempo a začínám mít intenzivní pocit, že musim víc běhat, než odjedu na ten Kavkaz. Nikde ani živáčka, takže se můžeme parádně kochat přírodou - svišti, kozorozi, kamzíci (tolik jako dneska jsem ještě neviděl). Jak starý asi může být támhleto mládě kamzíka? Měsíc, dva? Víc určitě ne. Sníh zakryl cestu a tak poslední metry pod skalním hřebenem dlouho hledáme cestu. Někteří z nás tu sice byli loni, ale kdo si to má sakra pamatovat... Se skalním hřebínkem a zejména sněhem kterej ho celej zakydal končí sranda a začíná prdel (jak by řekl klasik)... No, zas taková prdel to nebyla... Sníh byl totálně mokrej, absolutně nenosnej, mokrý šutry akorát klouzali... Galeje skončily po cca osmi hodinách od opuštění Saas-Fee. Winterraum je luxusní. Kluci zatápějí v kamnech a já jelikož mě tlačí potřeba už od půlky hřebínku, tj. asi posledních pět hodin. Jdu prošlapat cestu ke kadibudce. K tomu následně přibývá: vykopání dveří, odsekání zamrzlýho balvanu, který je opřen o dveře a finální vysekání ledu z kadibudky, který jí zaplňuje dobrých 20 cm nad prkýnko, což bylo obzvláště hodnotným sportovním výkonem.
Lenzspitze2

Čtvrtek 21:52
Po spáchání dalších nezbytností, zabalení útočných batůžků, popití a pojedení, jdeme pojít do spacáků... na symbolických šest hodin. 

Pátek 04:06
Pája s Letošem maj jasno - jdou na kopec. Ludva má jasno - nikam nejde. Já mám dylena... Po pár krocích mám pocit, že mi vybouchne hlava, což se nakonec nestane. Po pár soustech snídaně mám pocit, že budu zvracet, což se nakonec taky nestane. Z svého ranního pinožení mám pocit, že dnes duch nezvítězí nad tělem... což se nakonec stane a vracim se do pytle. Kdy trávím zbytek dne.

Pátek 10:44
Kluci se vrátili. Čtyři hodiny se probíjeli pod stěnu hlubokým sněhem, když pod ní dorazili, tak do ní akorát začalo prát sluníčko. Navíc podmínky ve stěně byly optimální spíše pro hokej nežli pro lezení. Navíc strmá zeď o rozloze a v podobě několika hokejových hřišť nikomu taky moc chuti na extrémní výkony nedodá... Měníme plán - noční výstup, start 21:49.

Pátek 14:15
Začíná sněžit.

Lenzspitze

Pátek 21:49
Furt kydá. Je jasný, že se nikam nepůjde. Maximálně zítra dolů. Už ani ten rum nám nejede. Navíc do zakydanýho hřebenu pod chatou se nám taky dvakrát moc nechce, dokonce padá i slovo vrtulník...

Sobota 7:00
Už nekydá, přes noc napadlou 5 - 10 cm novýho sněhu... Balíme se a začínáme sestupovat. Čerstvej mokrej sníh překvapivě dobře drží, a tak sestup není až takovej horor jak to vypadalo. V půlce hřebenu pácháme ještě fake-vrcholové foto, u jakéhosi kříže. Čím jsme níž, tím líp se mi jde. Nevím jestli to souvisí s vejškou, nebo s faktem, že jsem se zase začal hejbat, ... možná začal zabírat ranní Coldrex. Sestup do Saas-Fee stejně jako cesta do Chomutova proběhla bez větších incidentů.
Lenzspitze3

Recept pro dnešní den:
Uvaříme sníh na vodu tak aby byla teplá (dle libosti a stavu plynu v bombě), lze použít i běžnou jakoukoliv vodu. Za stálého míchaní přisypáváme pomerančový Tang, dokud to nemá chuť dostatečně pomerančovou (dle libosti a množství kombinace voda - pomerančový Tang). Přidáme rum. Nejlépe tuzemák s plachetnicí, lze použít i Božkov. Nápoj podáváme v plastovém hrnečku ozdobeném limetkou. Případně ve víčku od termosky, tentokráte však bez limetky.

Závěrem:
Je zřejmé, že jezdit do alp v květnu není úplně nejlepší nápad (po slovensky: je to kokotina), ale i tak se dá užít spoustu legrace, sportovního nadšení a teplých mezilidských vztahů. Navíc pár dní s kamarády na horách je to proč to vlastně děláme. 

Poděkování:
Ženám, rodinám  a dětem za podporu a za to že je máme. Davidovi za předpovědi počasí (né že by odpovídali realitě...), firmě HB Wales (pravděpodobně již neexistující) za super zbraně (né že bych je tam potřeboval).
 


Komentáře

1 Ales Ales | Web | 2. června 2010 v 8:14 | Reagovat

Pekne. Jen nevim jestli formulace "Teple mezilidske vztahy" s ohledemna to ze jste tam byli samy chlapi je zrovna vhodna. :o))))  Nekdo kdo te tak moc nezna by mohl z toho vyvodit nepatricne zavery :o)))) Zdar.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama