Deníček Kavkaz - část třetí

6. září 2010 v 17:26 |  Deníčky z akcí
31.7.2010 Sobota
   Restday. V hospodě pivo je a tak trávíme většinu dne právě tam. Společnost nám dělají kucí Češi z Ústí nad Orlicí a kucí Slováci z Blavy. Kujeme plány, pijeme piva a je nám dobře. V hospodě sedíme až do zavíračky.

1.8.2010 Neděle
     Juro a Rado vzali zrzavou Rusku na Pik Sella. Pěkná slečna co se na mě tak pěkně usmívala odjela. Češi šli a Ukju. My šli na skalky. Pavlovi se daří 7b+ s jedním odsedem a mě jedno 6b s hornim. Ještě se sem vrátíme před odjezdem pro RP přelezy. Večer zase plánujeme výstupy v hospodě. Pavlovi není dobře a jde spát. Já jsem přechrápanej a tak dělám osamělého alkoholika. Z kempu zmizeli všichni horolezci a vítezí tu rodinky na dovolené a zevlujívcí omladina. Btw: těla dvou Ukrajinců na Dych Tau stále zústavají - není možné se k nim dostat. Zprávy z domova neslibují nic extra: v Alpách prší, v Dolomitech sněží, sekce Paklenica se přesouvá do Slovinska za lepším počasím. Po pár pivech jdu spát.
Bezengi32

2.8.2010 Pondělí
     Celý dopoledne se neděje nic zajímavého. Popíjíme v baru, balíme se na výlet, nepotkáváme ani žádné známé tváře. Po obědě stoupáme pod severní stěnu Dych Tau. Nikde ani živáček, divíme se, kam všichni zmizeli. Nešlape se nám zrovna nejlépe - stále je znát únava z předchozích dnů. Pod nádhernou panenskou stěnou táboříme na Popovkskych nočevkach. Vaříme kafe a Dobrej hostinec. Zítra se pokusíme o Pik Panoramnyj. Moc ambicí nemáme spíše si chceme prohlídnout severní stěny Dych Tau, Mižirgi a Koštan Tau. Chybí mi krásná černovlasá Ruska co včera odjela.

3.8.2010 Úterý
    Stoupáme nejdříve po moréně a pak po hnusnym leodvci. Černej tvrdej led je pokryt malou vrstvou kamínků a nepříjemně klouže. Hnusně se pobíjíme ledopádem. Konečně pod nástupem. Cesta nahoru vede nepříjemným suťákem. Suť hodně ujíždí a jde se hodně špatně. Pavel mi utíká už od rána. Ne, že bych nemohl, ale myšlenkama těkám kdesi mimo a ne a ne se soustředit na výstup. Občas se přistihnu jak myslím na úplný hovadiny a přitom stojím na místě. Suť střídá mokrý sníh. Lepí se na mačky, ale stoupá se v něm docela dobře. Pavel mi pořád utíká. Nakonec to v sedle otáčí a začíná sestupovat. Už ho nebaví na mě čekat. Kašlem na vrchol a jdeme dolů. Konečně stan, vaříme, luštíme křížovky a sudoku. Kolem stanu se pase asi 40 koz kavkazskejch.

4.8.2010 Středa
   Sestupujeme do tábora. Kluci Češi už sedí v hospodě (což nás vůbec nepřekvapuje), tak přisedáme k nim. V hospodě nakonec trávíme celej den. Zábava tu neutuchá druží se s námi skupina Ukrajinců. Je s nima docela sranda. Ne opravdu nejsme brati, ujišťujeme už asi desátého tazatele. Budíme rozruch se Šcharou (všichni tu lezou jenom na Pik Brno). Jeden týpek pořád tvrdí, že nás viděl v nějakém časopise. Kolem pořád krouží nadržená třináctka, nikdo z nás ale na ní nemá chuť. Do lehce připité nálady přicházejí Slováci. Nataša neměla propusk a tak ji vojáci odlifrovali zpět už od Baran-Koš. Ten co se nejmenuju Juro si při pádu na Selle zvrknul kotník. V silnější sestavě tedy pokračujeme v pijatice. "Kurva, toho znám!" prohlašuje kolem desátý lehce podroušený Pavel a kouká na Špicála ve flanelce, jak objednává piva na baru. "Kurva, toho taky znám" přidávám se. Příchod kamarádů z Čech (Špicála s Leninem) znamená další piva a také nové historky z Čech: Magnusek vylezl Moby Dicka v Grónsku a v Labáku otevřeli Pravej.

5.8.2010 Čtvrtek
   Ráno je náročný. Pavel vstává už ve čtyři, podle bolesti hlavy usuzuje, že je třeba sestoupit a marně hledá sníh na vaření. I mě pěkne bolí škeble. Likvidujeme zbytky kávy a marmelády. Po snídani jdeme s Pavlem a Jurom urvat kýžené skalpy co na nás ještě čekají na skalkách za řekou. Já - "лапа бабуина 6b" a Pavel "Nonsence 7b+". Obojí se daří na druhej pokus. Zbytek dne trávíme balením, nákupy a již tradičním a oblíbeným vysedáváním v hospodě. Holky se k nám nehlásej žádný a tak kalíme se Slováky a jedno dáváme i s Ukrajincem Koljou, až se Tanja za barem ptá, jak to děláme, že furt chlastáme a nic to s náma nědělá.

6.8.2010Pátek
     Vstáváme už ve tři, balíme spacáky. Ještě, že nás kluci z Ústí (nad Orlicí) nechali spát u nich v šapitó. Minibus doplňuje ještě pár veteránů (žádný pěkný holky jak jsme si přáli). Cesta v pohodě až do Minerálních vod. Letištní hala stále není zrekonstruovaná a tak je to pěkná díra. Čekáme na odbavení, které probíhá děsně chaoticky. Nakonec však vsjo v paradke a i přes menší obstrukce s letenkou jsme na palubě. V Moskvě je kalamita a nedá se tu moc dýchat, co víc viditělnost je asi 50 metrů. Přistání dává pilot sice bravurně, ale až na druhý pokus. Na přestup máme 4 hodiny takže pohoda.
  • dvojí přistání nás stálo hodinu
  • čekání na batohy se díky rozbitému pásu protáhlo o půl hodiny
  • odlet byl přesunut z terminálu D na F
  • letadlo letí z Fka o dvě hodiny dříve
  • není naše, terminál F má dvě poloviny
  • "nada čekat 5-10 minut" uzemňuje paní u přepážky naší euforii
  • potřebujeme mít rezervaci na tento let, tu nemáme, máme jenom letenky
  • už máme i rezervaci, ale Aeroflot prodal víc letenek než má míst v letadle
  • Pavel je naštvanej
  • Máme palubní lístky hurá!
  • Sice jsme nejvečí socky v letadle ale máme kožený sedačky v byznysu!
  • "Prosim vás co ty dva bezdomovci vepředu? Jaktože maj kožený sedačky?"
  • "Pánové jsou horolezci! Dal bych si koňáček, co ty Pájo?"

Poděkování:
  • AKA Praha za skoby.
  • HO Chomutov za lana a stan
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama