
Vklidu hodit ...
15. července 2011 v 15:31"Vždyť mě to vlastně baví!" Přesně tohle mi blesklo tehdá v hlavě. Byla to moje první "velká" konference, více jak dvě stovky posluchačů, mikrofon, navíc příspěvek přede mnou (časově nikolvek prostorově) byl jeden z nejlepších. A právě v půlce mého referátu mi to došlo... "Vždyť mě to baví!" a co mě baví toho se není třeba bát. Jenže...

Jenže naše myšlení vidí věci jinak. Mysl bránící se všemu novému nás nechce pustit ze svého poklidného známého stavu do širých pustin neznáma. Bojíme se přednášet pro dvě stovky lidí, ačkoliv jsme vlastně rádi, že si nás chtěj poslechnout... Bojíme se spadnout do dobrého jištění kousek u kolena, ačkoliv pád by byl absolutně bezpečný... Většinou se bojíme zbytečně.
Ze včerejší překližkové sešn, kde bylo cílem nalítat co nejvíce metrů směrem dolů jsem si odnesl překvapivé zjištění - mě to baví! Veškeré napětí, duševní soustředění i svalové vypětí je náhle pryč... vše střídá uvolnění a relaxace. Chce se to jenom držet osvědčenéhé schématu: Vydechnout, Podívat se dolů, Uvolnit se a Splynout s gravitací.
Stejný to mám i s leností. Nechce se mi jít běhat, ačkoliv se pak vracím uvolněnej a s čistou hlavou, nechce se mi se v rámci otužování sprchovat studenou vodou, i když se následně cejtim parádně osvěženej... Nechce se mi řešit složitý problémy, ačkoliv by mi to vážně pomohlo. Nechci zkoušet nový věci, třeba Ondrova Tukana, páč muj kýbl je přece lepší... i když se mi v něj každou chvíli kouše lano. Naše mysl je holt děvka tvrdohlavá, co nedá na logický závěry... musí se na ní tvrdě tlačit experimentální cestou: "Tak ty nevěříš, že tahle tlama bude úplně v pohodě?" aaaaa ... mrd ho tam - pořádnýho kondora.
Bezpečnímu létání zdar...a ať nás to baví! Aby jsme mohli: VKLIDU HODIT
Komentáře
Dávám pět hvězdiček!!! Pravdivé, pěkně napsáno prostě super.
@Ondras: tak to trénuješ špatně. Zkus přidat hlubokej výdech během pádu a koukat při tom přímo dolů. Případně kratší pády. Ty cvičný pády by tě neměli moc stresovat a už vůbec ne děsit.
Btw: ta tlama na obrázku byla do dvouproužkovýho plocháče a řval jsem jak když zadřezávaj podsvinče... :)
Vcera jsem diky vzpomince na tento clanek prekonal lenost a vyrazil zase po dlouhe dobe na kole do prace. Cestou z prace jsem totalne prochcal a vracel se jednou velkou kontinualni louzi. A mas pravdu .... libilo se mi to :o)))
Snad se tím taky prokoušu a budu v klidu házet ... zatím má trénink spíše opačný efekt, už při třeří jsem celej vyklepanej. Ale dokázat to, jo to mě taky baví. Tak GL HF!