Frankenjurské podujatie

6. září 2011 v 8:14 |  Deníčky z akcí
Víkend je skutečně natřískanej L. slaví narozeniny v pátek, A + její sestra je slaví v sobotu. Pája zapíjí Rybu v Tisí. Počasí je idální na písek a já slíbil Lůce Frankenjuru, chybí mi tam přelízt Gelbe Seuche, tak aspoň vyřeším jeden letošní projekt.

Sraz je v pátek večer na parkáči u Plechu. Lůcy spolulezkyně jsou čtyři sedumnáctiletý školačky..., zprvu lituju, že s sebou mám ženu, ale přecijenom jsem tu kvůli lezení a od holek bych se asi s klidnou hlavou jistit nenechal... Začínáme překvapivě brzo ráno na Waissikách. R8 si už několik let šetřim na flash, tak nadešel jeho čas. Parádní nohand za koleno v díře se vyplatil zbytek je sice odvážnější, ale dá se. Ještě tahám krásku od Güllicha - Verlobungsweg, lano necháváme pro Lůcu (chtěla vytáhnout něco těžkýho). Verlobungs následně rybaří celá parta školaček. Půjčujeme si alespoň jejich lano a jdeme na 7up. Sedla mi jako nikdy a lehce jsem se v ní prošel. Káča taky zabojovala a vybojovala jí po několika pokusech. Konečná, je tu už moc Helmutů, dětí, psů a do stěny pere Sonne. Školačky už dorybařili a zevlej pod stěnou. Balíme se měníme destinaci, na Plecher Wand, mám tu od loňska vyhlídlou jednu cestu co by mohla pustit... Dáváme lehkou šestečku na rozpinkání a házim si lano do Top Secret. Dole to je lehký až k prvnímu, pak bouldr tak za sedum kousek nad nejtem, od tutový dvouprdy už to výrazně zlehkne tak na pět, ale zákaz padání - je to až na zem. Jeskyňka s nohandem a stěna se láme do převisu, zkoušim kroky, moc to nejde. Dolu, odpočinek. Seknd servis. Vymejšlim bouldr kolem prvního. Ladím kroky v převisu, po půl hodině už je umím a dokonce by to mohlo jít i v kuse. Pro dnešek je už hotovo. Chceme se dolízt ještě v lehkejch cestách a tak se vracíme na Weissenstein, ze třech lehkejch cest se nám nelíbíla ani jedna. Je to smíš mučení než pohodový se vylezení. Večer v altánu, sešla se docela príma společnost, likvidujeme kotel těstovin a flašu vína.

Neděle a co dnes? Chtěl jsem jet na trojkombinaci sektorů: Münscher Wand, Stierberger Gemsewand a Langer Berg Wände, kde mám vyhlídnutý krásný cesty: Siruana, Fräuline Smillas..., ňáká 7+, ňáka 7-, Gelbe Seuche, ňáká 7 a Dynamische Duo. Prostě príma den ve skalách. Lůca a spol. jedou na Hartensteiner Wand, tam jsem byl loni dvakrát a moc se mi tam nechce... Káča má ovšem jasno: jedu na Plecher Wand a bez RP Top Secretu nejedu domu. Takže Plecher Wand... Svět je malej a Jura ještě menší, Filipa s Martinou potkáváme pod stěnou. Hnusná šestka na rozlez a jdu do na to. Až do jeskyňky pohoda, nad jeskyňkou cvakám druhej, cvakám třetí a vracim se do nohandu v jeskyňce. Vydejchat a jdu na to. Buch, buch, buch a padám. Řešíme morální dilema: když stáhnu lano nad s sebou (jsem v nohandu) a polezu dál: bude to pořád PP? Podle všech pouček ano. Ani druhej pokus nevyšel. Jelikož obě jištění nad sebou cvakám z jeskyňky, tak to vlasně nemusím ani stahovat a pořád to bude PP (tolik přesná aplikace pouček), ale dobrej pocit z toho nemám. Třetí pokus už vyšel. Nechávám se spustit a odpočívám. Filip to dává na flash, trošku si doujasňuju klíčový kroky, vždycky je lepší vidět v tom i někoho jinýho. Jdu na to znova, chci to mít prostě pěkne v kuse. Bohužel padám u prvního. Spustit, stáhnout a další pokus. Lezu to blbě, celou sekvenci kolem prvního kazim, a málem padám i v morálovym výlezu k jeskyňce, tam pak dlouho vydejchávám, čistim si hlavu, znovu vydejchávám. Ještě jsem celej nervózní když hlásim Káče, že lezu. Dlouhej nátah pravačkou do lišty a konečně hlava vypíná, není potřeba kroky znám nazpaměť.
Pravá bere malou lištu, nohy na tření, levačkou do lišty, pravá noha do dírky, levou nohou se vyvážit hodně doprava, fix pravačkou a levá letí do dírek, ukazováček do pravé, zbývající tři do levé. Rozepřít nohy, pravá noha vejš, těžiště naplácnout co nebliž ke skále, vyvážit levou, přizvednout zadek a hranou levý nohy se lehce zapřít o stěnu, pravá ruka bere pozitivní lištu, tady už je vyhráno. Levačkou rychle dobrej chyt v díře. Srovnat nohy a pravačkou dynamicky do oblin ve výlezu, přebrat je a konečně finální madlo. Jup, jup je to tam.
Jsou dvě hodiny, já mám vylezený dvě cesty a už nemůžu. Káča má jenom rozlezovou hnusnou šestku a ještě by lezla. Projekty na Münscher Wandu musí počkat, doháníme juniorky na Hartensteiner Wandu, jedna hnusná krátká šestka a dvě nádherný dlouhý šestky zakončují povedený výlet.
 


Komentáře

1 pepa pepa | 2. listopadu 2011 v 19:03 | Reagovat

má to říz, hezky se to čte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama