Najednou "prásk" a v Tarách je podmínka. Volám Jéňovi - Ľadové dolinky čekají. Jéňa nemůže a tak do týmu draftuji nadějného juniora Buriho. Balíme a do pátku tlačím vůlí počas ať vydrží. Vydžel, sic to není žádná hitparáda. A tak v pátek před poledním vyrážíme s baťůžkama dolinkou užít si trocha alpinismu. Cesta Javorovou dolinou je prošláplá od lyžařů a tak to jakžtakž jde.
Dík místním borcům ani moc nebloudíme, což by se nám díky hnusný mlze asi podařilo. Odbočujeme z cesty a začínaj galeje. Oblíbeným sněhofilním pornáčem po kolena, a místy více, se probíjíme lesem. Vlastně ani netuším proč jsme to neotočili. Žene nás neurčitá víra, že o kus dál bude líp... nebylo. Po blíže nespecifikované historické etapě vylejzáme z lesa, jež zoveme Prokletým. Přes kosovku po krustě to je pohodiča a proboříme se jenom každých cca deset metrů, i když po pás. Vidě je příslovečné prd. Vybíráme tedy nejhezčí šutr v dolině a budeme u něj bydlet. Naštěstí tu někdo připravil plošinu, kterou stačí jenom lehce zvelebit. Stavíme stan (jeden z cílů výletu - vyzkoušet stan) a klohníme véču (druhej z cílů - vyzkoušet vařič). Přichází docela kosa a tak bez výraznějších protestů lezeme do pytlů. A ejhle, měl jsem vzít dvě károšky, jsem blb a do rána klepu hodně poctivou kosu. Buri taky. Hotoví a vymrzlí lezeme ze stanu. Počasí vypadá dobře, my moc ne... Slováci kolem nás probíhaj, spali dole na chatě a startovali v půl pátý.

Ľadové dolinky
Už to vypadalo na sestup, když se to v nás nějak vzepřelo, že to alespoň zkusíme. Balíme se. Do stěny to je kousek a tak už po chvilce ukusujeme první položenou ledovou dýlku. Druhá už je docela dokopce. Přemrzlej led stojí za hovno a štípe se. V jednom místě uvalim desku dobrejch patnáct čísel tlustou. Bojim se a jde to blbě. Konečně mám i druhou dýlku za sebou. A před námi první sněhové pole. Za chvíli tu je i Buri. Jde to blbě, jsme pomalí a teprve na začátku. Padá mi kýbl a to rozhoduje: dolu a pryč. Slaňujeme a balíme se pod stěnou. Sestupujou i Slováci a nadávaj na podmínky výše ve stěně. Sestupujeme do Javorový doliny. Na Terynu to je daleko a tak se rohodujeme sestoupit na Lysou Poľanu a zítra vyrazit jenom na ledy. Stejně má bejt hnusně a ciry na obloze jenom potvrzují neblahnou předpověd. Dole si vaříme čaj a pokračujeme po silnici na Lysou Poľanu. V baru nás vítaj Slováci, co jsme s nima jeli včera busem. Dáme pár piv a svalíme se v rozestavěném hotelu, neskutečný komfort v porovnání se včerejškem.

První ledový práh
Snídám tatranku, a vyrážíme do Bielovodskej, stejně tu není co dělat. Mrozekův ľad vypadá nádherně, ale stojí se na něj fronta. Vybíráme linii vlevo od něj. Spodek vypadá hnusně, ale druhá dýlka slibuje príma polezenici. Opatrně baletím po mokrym tenkym ledu. Vypadá, že každou chvíli odpadne i se mnou. Trocha sebezapření v kolmym a nacházím nýt, přijde vhod. Trocha pantošení ve sněhu a nacházím dva nýtu. Jup, jup. "Zrůůůš" řvu na Buriho a užívám si konec první dýlky. Buri se ani nezapotí a už mě střídá na štandu. Kolmáč nad štandem, pouští bez problému, trocha sněhu aby se člověk zahřál. V jednom fleku z toho čouhá ledovej sloupek. - vovážu smycí a raději moc nezkoumám. Konečně kolmáč, dávám prvního šrouba a pak ještě několik. Šlo to dobře, šlo to pěkně a tak se za chvíli kochám pohledem z lesa do doliny. Paráda. Dvě sláňa. Vykopat bágly ze sněhu a doběhnout na bus. Žaludek se kroutí, tatranka k snídani a ledík k obědu mu asi nestačili. V busu tak dlouho hypnotizuju platícího borce, až se z něj vážně vyklube Lenin. S Ústečákama posedíme v báru, popijeme pivoně a ráno nás vykopne průvodčí v Praze z rychlíku. Zahodit motyku a vzhůru do rachoty...

Buri rube v Adin úsmiev II/3
Chystáme sa do Ľadových doliniek koncom marca. Môžeš mi prosím ťa povedať aké boli podmienky vyššie nad prvým kotlom?
Ďakujem