Mizerná předpověď letos odradila většinu účastníků a tak se až sobotu ráno nacházíme v Oldřichovském sedle tradiční sestavě: já a Pepa, pro letošek posílené o mladého bušiče Buriho. Buri sice kosí jednu Fjurskou osmu za druhou, ale co bude říkat na místní specifika zatím nevíme. Teda bohužel to trochu tušíme :)

Je hnusně, morko a vypadá to, že chcát začne každou chvíli. Volíme procházku s matrošem směrem Ořešník. První zastávka je na Oldříškovi, tradiční cestu Sokolík dává Béda free solo, Pepa na prvnim, Buri na čtvrtej pokus na druhym. Ovšem toto krátké seznámení mu bohatě stačí a dále už buší všechno na první pokus a na pohodu. Pepa si chce dopřát Severní plotnu na Bránu, ostatně jako, každý rok. Shodujeme se však, že to tu je každý rok zelenější a zelenější. Vinu pak svalujeme na odsíření polských elektráren a s tím spojený úbytek kyselých dešťů. Jelikož kluci jsou hlavně borci bloudristi nemůžu jim nechat ujít místní perličku: Koblížek. Na sestup znám bezva trik z letošního jizerského člověka a už zkušeně ručkuju po větvi a ejhle chybějící půlmetr sněhu je znát, zpátku už to nejde tak jenom věřit a dobře dopadnout. Adrenalinový zážitek mě nutí jít na procházku do lesa. Když se vrátim nacházim borce, jak zápolí s nepříjemnou převsilou širočinou. Nezbývá než nasadit triky co jsem okoukal na youtube. První trik: dvě žáby na sobě slaví úspěch a hned dává našim pokusům nový rozměr. Ovšem další trik - dát nohu nad dvojžábu, jednohlasně odhlasovaný jako jediné správné řešení, je poněkud nad naše možnosti. Necháváme na příště a jdem se mrknout na Čapku. Párkrát jí obejdeme a už víme nejlepší směr. Dokonce jsem našel i špetku morálu a už se soukám k prvnímu háku. Buri jistí, Pepa fotí. Klíčovej flek ve spáře jde dobře, nad spárou taky. A ejhle, výlez jsou dvě otevřený spáry, trochu to ladim: chvilku zleva, chvilku zprava, často řvu na Buriho, jako že ať dává bacha. Sílící déšť mi morálu moc nedodává. Vracím se, vyhlepávám, zmatkuju a v okamžiku, kdy mi spadne klíčový frend, začínám intenzivněji myslet na ústup, dávám další pokus, ruce však kloužou a a nohy taky. "Du" křiknu a překvapivě pomalu se sesunu do frenda. OS je v kelu a stále intenzivněji myslím na ústup. Déšť sílí. Dám ještě dva pokusy, druhej se podařil a za chvilku jsem na vrcholu. " Juch, juch". Dělám štand a přestává pršet. Je spodivem jak rychle skála dokáže osychat, borci lezou za mnou a užívaj si krásy cesty. Výhledy jsou super, téměř nechutná romantika. Začíná boj o slaňák. Pepa nadává jak dlaždič, když kouká na slaňák hluboko pod hranou. Mám na tyhle slaňáky grif a tak jsem vyslán první, po krátkém boji jsem tam a jedu dolu. Buri si začíná pokusovat a Pepa jde sólovat pětkovou cestu dolů, prej to bude lehčí. Nakonec jsme všichni úspěšně slanili. Posekáno - jdeme na cervesu. Teda až po menším intermezzo: hledání Panenky, nalezení Panenky, stranické prohlášení o zelenym kentusu spojené s návratem do Oldřichovského sedla. Kde nás čeká druhá část programu.
Těžko takhle zpětně říci, které část byla náročnější. Hloubka zážitků z Uhlířské čapky versus poněkud rozmlžená realita pobytu u Kozy jsou výmluvné sami o sobě. Večírek snad jen útržkovitě. Prohibice zasáhla tvrdou rukou i zde, dobře pro nás, v jindy narvané hospodě jsem skoro sami a nic nás nebrzdí v možnosti střískat se piváčema do němoty. Došlo u na jinak zakázaný rum, zkoušku to odvahy, ale o tom asi bez detailů. Když už došlo i naplacení i na loučení, zvou nás Janička a Petruška ať si dáme ještě pivko s nima... A to byla chyba. Dařenka končí kdysi nad ránem, kdy Petruška volá svýmu "Medvídkovi" ať si pro ně přijede. Fakt, že bysme měli zmizet, páč informace pro zachraňujícího přítele část o třech vylitejch pražácích neobsahovala, komplikuje Buri, který si právě položil čelo na stůl. Nakonec úspěšně dobíjeme blízký les a daří se nám vlézt i správně do spacáků. Překvapivě nepotřebuju ani zastávku u vrat jako v zimě (tuto skutečnost uvádím pouze pro Verešáka, aby zase neměl hloupé připomínky).

V neděli dorazil Adam a vzal Buriho na Nos, my šli s Pepou na prochajdu, kde se Pepik pochlubil VIb-čkem a ještě nějakou divočinou. Sečteno podtrženo - podařená akcia ako vždy.
Večer jsem si pak nad průvodcem vybral Jizerské perly s tím, že si je vylezu nějakou pěknou cestou, pokud je tedy již v deníčku nemám:
Ty co už mám:
UHLÍŘSKÁ ČAPKA (jeden výstup a ještě k tomu AF - tahle věž si zaslouží ještě něco víc), DIVÁ MÁŘÍ (kdysi během mrazivé soboty s Bárou, nádherná Normálka - první sportovně vylezená cesta v Jizerkách (1895)), ZVON (mnoho cest), OSTRÝ ROH (krásná hlemzací Normálka), SVINÍ KÁMEN (Bukovecká cesta, kdysi s Pepou a Údolka za Adamem), KAZATELNA (loni s Cipískem)
Co mi ještě chybí:
VEŽ GRÁLU, ČAROSTŘELEC, NOS (Údolka), KOVADLINA, FRÝDLANTSKÉ CIMBUŘÍ, JESKYNNÍ VĚŽ, MECHOVÁ VĚŽ, plus dva masakry: KAUSCHKOVA VĚŽ a ČIHULOVA JEHLA.
+ rád si nechám ještě něco poradit....
každopádně jsou naše výkony každej rok drsnější a drsnější a to jak na skále, tak u Kozy a letos jsme zasejc o krok přitvrdili, holki můžou vyprávět
jen mám kapku obavy z tý poznámky WANTED u naší fotky, co si dal Martin? nad lavor se špinavym nádobím
zkrátka Praze neděláme žádnou vostudu, vo tom žádná