Metodické okénko Ta3 - díl II.

8. února 2013 v 13:12
Strategie a taktika, aneb jak to celé vlastně pojmout.

Základem je vědět co vlastně a jak chci dělat. Moje strategie do Tater je:

Spíme na chatě, ne ve stanu, mám teplou večeři, kterou si nemusím sám klohnit. To jsou skutečnosti, které se pokusím co nejvíc využít ve svůj prospěch - ten nejlepší odpočinek mezi výstupy, kvalitní regeneraci a přípravu na další výstup. To mi umožní dělat více a těžší výsupy, nežli v případech s dlouhými nástupy, nutnými bivaky, vařením a kosnutím. S ohledem na to volím i taktiku. Ráno vyrazit, mrsknout výstup bez zbytečnýho sraní, kochačka na kopci a sestup do doliny. Ve tři sem na chatě, mám čas na pívo, usušení matroše, trochu nácviku s pípákem a stavění sněhuláka. Stihnu ještě teplou večeři, připravit se na zítřek a dát si pořádně do trumpety v baru. Nebojuju nikde po nocích vo holas při hledání slanění. Takže jak řekl Aleš: "Kdo je v horách rychlej je v horách i bezpečnej."


Ale jak být v horách rychlej? Problém většinou neleží ve rovině fyzických sil. Bohužel si to každej myslí. Né, že by naběhané kilometry byly na škodu, to rozhodně ne, ale kolik musíte naběhat a natrénovat aby jste čas výstupu zkrátil o půl hodiny? Když stejný čas získáte i tak že si zabalíte večer předem a odpustíte si tak ranní přehrabování? Zrovna tak stačí se během výstupu soustředit na to co zrovna dělám a aktivně u toho myslet. Bouhužel to tak většinou nebývá.Ve stěně člověk myslí na to, co by dělal s Martinou Hingisovou ve sprše místo toho, aby se soustředil na výstup. Večer pod dekou pak místo na to co by dělal s Martinou Hingisovou ve sprše myslí na to, proč ten nahoře dneska zhasnul tak brzo, když nám na vrchol chyběli ještě tři dýlky. Takže v každém okamžiku myslet na to co zrovna dělám a používat o hlavu i jinak než k tomu aby mi nepršelo do krku. Vim, snadno se to řekne, ale v praxi to je horší.

Začneme už u plánování, kdy zjistíme, kterej kopec chceme jít a co tam chceme dělat. Ideálně za světla předchozího dne skoukneme, kterejže kopec v dolině to vlastně je, jestli chceme ten levej žlab nebo ten pravej, a jak vypadá podmínka, Večer u píva pak poladíme, jak se lezou klíčový fleky, co vzít s sebou a co tu pro sichr radějc nechat, a v neposlední řadě kudy dolů z vrcholu a kudy dolu, když se ve stěně nebude dařit. Plánováním si ušetříme zbytečný diskuse a ztráty času řešením chujovin pod stěnou: ve smyslu: "Kterej kopec (žlab, hřebínek) to je?" a "Mám si na to brát i ty velký frendy?"

Těžká krysa je další věc co nám brání v rozletu. Ne nadarmo staří klasici pravili, že kdo si vezme věci na bivak, ten zabivakuje. Páč jsme v Tatrách a chystáme se na kopec u chaty je kokotina tahat s sebou krámy na bivak, nejdeme na Eiger. Hliníkovka pro případ průseru postačí. Relativní blízkost chaty mi jasně říká, že dovalit potmě s čelovkou bude asi lepší nápad než kopat záhrab, ale proti gustu... Každej to má rád jinak. Další zbytečnost, co rovnou nechám dole, je náhradní oblečení, převlíkat se nebudete. Nebude na to čas a ani prostor. Beru fleesku (nebo bundu) tzn. "zateplovací vrstva" a případně náhradní rukavice. Pojednání o rukavicích bude v dílu tři. Zateplovací vrstva přijde vhod na štandu, ve stěně, při nezbytných zastávkách nebo v bivaku. Nebuďte líní a při zastávkách na štandech, na močení atd. se přioblékněte. Do kapsy u lezecký bundy si vezmu pár bombónů a ňáký malý čokotyčky na rychlej snack ve stěně, do báglu pak kus klobásky na vrchol.

Zastávku pod stěnou udělám na pohodlnym plácku, kde krásně vidim co mě čeká. Nandáme sedáky, motyky a lana do pracovních pozic, či navrch batohu, nazujeme mačky, na sedák dáme něco pohotovostního matroše, dáme čajdu, zhodnotíme stav a dáme se do toho. Ušetříme si tak relativně nebezpečné nazouvání maček a sedáku v exponovaném terénu. Vysólováním nástupových lehkých délek se dá ušetřit čas. Když začne jít do tuhého, mrsknu frenda nebo smyčku co mám na sedáku, nebo dám dobrou motyku, z báglu sundáme lana a zbytek matroše. A jdeme na toto. V první dýlce se jako druholezec navazuju až když je prvolezec na štandu, má to sice některé nevýhody, ale dá se ušetřit dost času při debordelizaci lan a likvidaci případných uzlů.

Při lezení se moc času ušetřit nedá. Lezu a jistim dle aktuálních možností a fyzickéhého a psychyckého stavu. Uspořit čas se dá, ale především na štandech. Například tak, že po dolezu na místo štandu, dá prvolezec tutový jíšťo do kterýho se zajistí a zavelí "Zruš!" a pak teprve začne budovat štand. Druholezec má pak dostatek času, na odsvlíknutí a připravení na akci. Navíc může začít pomalu rušit štand a nechat si jenom poslední nejlepší kus ve kterým je zajištěn. Až prvolezec zavelí, druholezec jenom vybere poslední jištění a může vyrazit. Ideální je též, když prvolezec používá samoblokující jistítko pro druholezce (guide, reverso...) to mu umožní během jištění krátce posvačit, obléknout se, fotit, atd. Společně pak oba nemarní čas kokotinama, jenom přehoděj matroš a jištění a valej dál.

Tradičním problémem, kde mimojiné umírá většina climberů je sestup. Takže, začneme už den předtím v hospodě, kde si ujasníme kudy dolu, když se nám to náhodou podaří, či kudy dolu, když se nám to nepodaří. Varianta jedna bývá věšinou v poho (i když !!!). Nejlepší je zbalit krámy, včetně sedáku, kromě maček a motyky, do báglu a klidu odejít normálkou choďákem do doliny. Pokud nás čeká slanění tak si necháme sedák a slaňovadla + trochu matroše (hlavně smyčky prchačky a skoby prchačky) zbytek zase do báglu. Zejména frendy a smyčky na sedáku maj pak tendence zachytávat se do maček a působit neštěstí. Takže pryč s nima. Slanění bývá problémem ještě větším. V nejlepší případě jedeme cestou co jel už někdo přednáma, a slaňovací body jsou jasně rozeznatelné podle chumlu smyc, což nám vše výrazně usnadní. Uřežeme nejbrutálnější rakoviny - zbytečně zabíraj místo. Dobrý smyce necháme, přidáme vlastní! (což se někdy nedělá, ale to už je vaše volba), důsledně prouzlujeme, kdo zná Prohazkovu metodu je ve výhodě, kdo ne tak si představujte "co se stane, když..." Je debilita, posichrovat tutovou skobu jednou mizernou a pak tam frknout špágat, tak chytře, že až mizerná vylítne tak lano spadne a tutovka to ani nepozná. Slaňovací bod většinou něcím posichrujeme, a první odvážlivec (ideálně nejtlustší) bod otestuje (odvisnutím, dynackým škubnutím). Pokud je slaňavací bod z těch hoších a situace kritická, je lepší se modlit a moc ho nedráždit dynamickým škubáním, ale to už je z jiného šálku, že? Takže první jede s průsíkem, rozmotává lano, požíužívá mozek tak aby se nejlépe vyhnul místum, kde se může špagát zaseknout, při stahování. ve finále pak hledá na najde místo na další slanění. Zajistí se a dá vědět, že "volno". A začne budouvat další slaňovací bod. Poslední pak vyzkouší, zda jde lano stáhnout. Sebere jištění které sichuje slaňovací bod a odsviští dolu. Při přetahování lana se dá akce urychlit tak, že jeden stahuje a druhej totéž lano futruje do dalšího slanění. Nevýhodou pak bývá, že při dalším slanění se tahá za druhý lano :)

Alešovo desatero najdete zde.

Tak a ve třetím díle se podíváme blíže na: termoska vs vařič, prusíky, komunikace, teleskopické hole, s poutkama nebo bez, šňůrky a provázky.
 


Komentáře

1 pepa pepa | 8. února 2013 v 18:28 | Reagovat

VIVAT BÉDA
parádně a čtivě napsaný, navíc i pravdivě
když si z toho vezmou půlku, tak je vyhráno :-)

2 Radek Radek | E-mail | 11. února 2013 v 13:29 | Reagovat

Ahoj a dík za pěkné informace. Mám jen nějaké dotazy

1) Má cenu kupovat si návleky (za předpokladu pěších nástupů - nemám skialpy)

2) Když píšeš o zateplovací vrstvě (fleeska, svetr...) a o tom, že si ji třeba na štandech oblékáš, tak jak na to, když v horách mám i prsák? Pokud bych měl jen sedák, tak je to v pohodě, sundám větrovku, obleču svetr a na to bundu, ale když mám třeba přes bundu ten prsák? Nebo se to dělá tak, že mám prsák přímu na termotriku a zbytek oblékám natvrdo přes lano?

3 beda beda | 16. února 2013 v 22:44 | Reagovat

navleky se urcite hodej kdyz je hodne snehu, na samotny lezeni moc nutny nejsou. Ja si je beru, ale uz nekolikery akce jsem dal bez nic, pak zalezi na kombinaci boty-kalhoty kolik nabira snehu.

4 beda beda | 16. února 2013 v 22:51 | Reagovat

na standu oblikam fleesku pres vsechno (goracovka, prsak, sedak, smycky matros) nic nesvlikam ani nesundavam. Na standu to nicemu nevadi a neprekazi. Pred lezenim sundam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama