Metodické okénko Ta3 - díl III.

22. února 2013 v 12:04
Termoska vs. vařič
V horách preferuju následující tři modely: 1) Petka 1,5 l vede v létě v Alpách a na Kavkaze. Většinou moc neváží a pobere hodně tekutin. Při teplotách lehce nad nulou nezamrzá a studená voda zas tak moc nevadí. 2) Vařič+hrnek. Vařič plynovej s nejmenší kartuší (novou a zimní), hrnek titanovej 0,7 l. Tahle kombinace se hodí do větších, podniků, kde nelze spoléhat na blízkost chaty a bývá tak lepší zastavit a roztavit si něco sněhu. Na krátké tatranské výstupy, ale i na skialp tůry jasně vede varinata 3) Termoska. Stačí jeden litr na dva borce, co trochu sušej hubu. Hlavní je prolejt se důkladně ráno a hned po výletu. Teplý nápoj pozvedne morál a zahřeje tělo. Navíc neztrácíme čas neefektivním vařením a roztápěním sněhu.Jenom na okraj podotýkám, že kafe a kořka dehydruje a kakao mlího zahleňuje, takže jasně vede čaj a teplý jonťáky.


S poutkama vs. bez poutek
Ať doba a trendy říkají cokoliv poutka klasická, tj. kolem zápěstí jsou dobrý akorát tak v případě kdy cepín používám hlavně coby hůlku a píchám ho násadu napřed. Jelikož takto činím převážně v lehkým terénu, kde zaprvý nemusim mít sedák a zadruhý moc často nezakládám jištění ani nevyklepávám a cepín napevno k zápěstí není až tak na překážku. Především pak akt brždění cepínem je klíčovým prvkem bezpečnosti v takovémto terénu je cepín napevno k zápěstí tou nejlepší variantou. Čím víc lezeme, tím víc nám jsou poutka naobtíž. Lezouc bez poutek můžeme vyklepávat ve strmých ledových úsecích, snáze a rychleji vrtat / zakládat. Měnit zbraně v traverzech, či jednu z nich odložit a použít raději ruku k postupu.Ovšem ždímat holý násady je výkon hodný pouze velkých siláků a komplikovaných zánětů šlach, takže prohnutý násady se zarážkama jsou podnínkou. Aby jsme se vyvarovali jinak poměrně dost pravděpodobné ztráty zbraně v klíčovém místě, máme motyky přivázaný na smyčce k sedáku.

Palčáky vs. prsťáky
Rukavice jsou snad nejdiskutovanější součástí horolezcova oblečení. Ono najít ideální kombinaci cena - odolnost - neklouzavost na motykách - neklouzavost na skále - cit - tepelný komfort - nepromokavost není vůbec jednoduchý. Řešení je mnoho, každý sedí někomu jinému na něco jiného. Bezprsťáky jsou výborný pro teplejší podmínky v létě na alpský 4000 a taky tam, kde se často leze rukama po skále. V jednodýlkových ledech a na skialpech jsou idální tenký běžkařský rukavice co maj dobrej cit. V palčákách se lépe drží teplo a prsty tak moc nepřemrzaj. Nepromokavý palčáky jsou tak ideální na dlouhý sněhový stráně a na cesty kde mám furt ruce píchlí ve sněhu. Nevýhodou je složitější manipulace s matrošem. V prsťákách se s matrošem dělá podstatně líp, ale zase v nich neni takový teplo. Tady je těžká každá rada. U mě vede varianta s vnějšíma palčákama přes tenký prsťáky. Na zakládání holt sundavám. V krutopřísnejch mrazech pak jasně vedou péřový palčáky.

S hůlkama vs. bez hůlek
Teleskopický hůlky jsou praktický už na dvě věci. Za prvý pomůžou, když táhneme těžkou krysu svahem na chatu, kdy ušetří mnoho sil při vyvažování nákladu a při případném překovávání teréních překážek. Zadruhý pak přijdou vhod když nedisponujeme pohodlným dlouhým turisťákem, ale pouze krátkým útočňákem, který v mírném svahu nepomůže. Tady přijde vhod kombinace hůlka - cepín. Hůlka usnadňuje postup a cepín slouží coby pojistka pro případ pádu, kdy hůlku zahazujme a brzdíme cepínem. S trochou praxe lze s touto kombinací lízt i takové terény jakou je severní stěna Marmolady (45°, III).

Komunikace při lezení
Místo tradičního:
(oba spolu na štandu, slyší totéž)
Jistič: "Jistim!"
Lezec: "Lezu!"
Lezec: "Dááávej!"
Jistič: "Dyk kurva dáááávám!"
Lezec: "Dobeeeeer!"
Jistič: "Dyk seš kurva dobraneeej!"
Lezec: "Piča, voe tu to je ňáký těžký!" ( = jistič slyší: ".... těžký")
Jistič: "Cožeeeeee?"
Lezec: "Nic!"
Jistič: "Zrušit?"
Lezec: "Néé voéé!"
Jistič: "Deset metrů!" (= jistič slyší ".... metrů")
Lezec: "Kolik?"
Jistič: "Spíš tak dvanáct!"
Lezec: "Tak já dolezu táááámhle!"
Jistič: "Cože? No to je jedno"
Lezec: "Dobrý mám štaaaaand!" (= jistič slyší "uuuuaaaaeee")
Jistič:"Cožeeeeee?? Mám zrušit!!" (= lezec slyší "uuuuaaaaeee")
Lezec: "Jooo!"
Jistič: "Zrušenýyyyy!"
Jistič: "Jistíš?"
Lezec: "Eeeeeee!"
Jistič: "Cožeeeeee? Mrdám to, lezu."

Či stupidního:
Třikrát modrý je = zruš!
Pětkrá žlutý = jistim!
Dvakrát žlutý prudce a jednou modrý jemně = de to, ale blbě
Obě prudce najednou = nejdeto a navíc je to ňáký lámavý...

Lépe takto:
<oba na štandu>
Lezec: "Vezmu to tim járkem doleva k tomu balvanu, tam dám betelný jíšťo a pak to provalim těme trávníkama a u tý věžičky to zaštanduju". (Jistič slyší totéž)

Jistič: "Ses posral? tak gud lak." (Lezec slyší: "Seš borec, to dáš vole!")

<Jistič jistí, lezec leze.>

Jistič: "Deset metrů!" (Lezec slyší: "Set ůůůůů") navíc přestává na cca 10 sec. dávat.
Lezec (pro sebe): "Aha něco řve a navíc ještě tahá za špagát- asi dochází lano, udělám štand"
<Lezec udělá štand a zajistí se>
Lezec: "Zrůůůůš" (Jistič slyší: "ůůůaa")
Jistič pro sebe: "Aha něco řve - dlouho se neodmotávalo lano = zakládal štand"
<Jistič zruší.>
<Lezec dobere nejdříve obě lana, pak dá do jistítka a dobere postupně natrvdo jedno lano, pak druhý lano = signál, že jistí>
Lezec: "Jistim!" (Jistič slyší: "áááúú")
<Jistič vyrazí.>

Jěště něco k prusíkum
Není to sice příliš robustní metoda, ale pokud máte sehranýho parťáka a máte to nacvičený. Funguje to.
Prusíky. Často vídaná a mnou stále nepochopená věc - sada mnoha prusíků zabírajicí jednou poutko na sedáku. Často k vidění nejen v horách, ale i na skalkách a překližce. Proboha proč? Na slaňování mi bohatě stačí jeden půlmetrovej (dávám "pod" a na nohavičku). Na záchranu dobrý, ale jaká je šance, že pádu prvolezce do bezvědomí pod štand, takže bude třeba stavět kladkostroj v porovnání s pravděpodobností, že udělám kokotinu protože mám bordel na sedáku? nebo protože si šlápnu do prusíka mačkou? Na kladkostroje a podobný nosim v báglu šest metrů prusíka a nůž. Vyndám až bude třeba.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama