Skotsko 2015

10. března 2015 v 9:22 |  Deníčky z akcí
20.2.
Sraz na letišti stíháme všichni v pohodě se čtyřicetiminutovou sekyrou. Když už jsem se těšil, že na tradiční přebalování krys nedojde, tak došlo. K radosti letištního personálu dostávám do příručáku Kleboňovo lano. Paní u odbavovacího terminálu je naštěstí hodná a věty typu: "Ty dvě kila navíc nevidim." a "To lano dejte radši sem" jsou její oblíbené a časté fráze. Let nuda. Linka EDI airport - Glasgow konečně funguje a tak odpadá nebezpečné přecházení na křižovatce u Maybury, kde vždycky jedou auta ze špatný strany. Z Glasgow do Fort William jedu sám, na kluky nezbyly místa. Jedou až v šest. Sraz ve FW se podařil, návštěva oblíbeného podniku Grog and Gruel též. Lukrativní nabídka "We want to fuck you!" od dvou opilých puberťaček sice zahřeje ego, ale přeci jen jsou to Skotky...



21.2.
High street jsme prošli asi 15x, outdoor shopy drahý jak svině, tak alespoň přednáška Dave MacLeoda a brutální kochačka výhledama na Fort William. Večer opět v baru, tentokráte jiném a o poznání levnějším. Opět plno lehce oplácaných Skotek na který by stačilo kejvnout. Naštěstí tu jsme krátce a Skotky se nám ještě nezačaly líbit.

Kochačka nad Fort William

22.2.
Hnusně, chčije už od rána. Kupujem žrádlo a čumíme na bednu.

23.2.
Ráno je fakt hnusně a tak výstup odsouváme od dvě hoďky. Trochu se to lepčí a někdy i krátce přestane chcát. Pro letošek si odpouštíme pochoďák po asfaltu a do Torlundy jedeme busem. Podstatnej podíl na tomto rozhodnutí má i Kleboň, kterej rozhodně nechce cestou přelejzat žádnej plot. Dokud jdeme lesem je to pohoda. Padá sníh s deštěm a tak jsme za chvíli stejně durch gore negore. První protečou gatě přes poklopec takže si většinu cesty připadám jak kdybych se počůral. Jen co se krajina otevře přidá se i fujavice, která nás až na chatu neopustí. Cesta je naštěstí šláplá, takže zastavujem jenom když někdo zapadne do závěje, spadne do díry nebo ho srazí poryv větru. Místama začínám věřit, že nás to baví. Mokrý spodky začínaj umrzat, což není až tak hrozný jenom to zkracuje krok. Konečně chata, teplo, sušení, žrodlo, divní žabožrouti a tak.

24.2.
Míříme pod Waterfall gully počasí nás však svižným krokem vrací zpět pod Curtain. První dýlka je Kovárnova druhá bude moje. Než kluci vodlezou jsem zmrzlej jak štětka před Bílinou o Vánocích. Ruce přemrznou až na prvnim štandu. Druhá dýlka jde v pohodě lízt a blbě jistit. Radši se moc nezdržuju, je to do kopce. Vršek zase nepříjemně duní a tak se zastavuju až na sněhoviskách Ledge route. Koukám na holou skálu, pak na pět šroubů co mám na sedáku, pak zase na holou skálu. Hexy mám dole v báglu, vklíněnce na chatě a frendy u Kovárny o padesát metrů níž. Zakopávám cepín a dobírám Davida. Kleboň s Elzou jdou ještě na Vanishing gully. My to votáčíme na chatu. Jdu se ještě podívat pod Observatory buttress, ale v půlce vánice se mi začíná chtít srát tak to votáčím zpět na chatu.

25.2
Vyrážíme dorazit restíky ze včerejška. Elzu už nebaví plácat se ve sněhu a tak to s Kleboňem naburácej rovnou do lehce převislýho visatce The Shroud. My s Davidem jsme o poznání více při zemi a boříme se do nechutně vykypanýho hegeše co je v Harrison`s directu. Žádná hitparáda to není, ale nakonec se bez ztráty kytičky potkáváme s klukama pod druhou ledovou bariérou. Odtud pak již snadno valíme na hřeben Caern Deargu a Ledge Route snadno dolu. Bereme bágly z podnástupu a sestupujem. Ranní plech se kazí, fouká a otepluje se. Jsme durch, jdeme sušit.
Elza v The Shroud VI/6

26.2.
Počasí nás vyšplouchlo. Celou noc prší, ráno taky. Slibované ochlazení nepřišlo. Posouváme vstávání. Dneska to moc nevypadá. Né moc ambiciozní plán je jít se podivat na Little Brenva Face. Pomalu se balíme. V sušárně na mě vybafne Dave MacLeod: "Sem spadnul do potoka" směje se a ukazuje mokrou botu. Pod Little Brenva Face přicházíme společně s kýženým ochlazením. Ve sněhové vichřici sestupujeme zpět na chatu. S Elzou nám je líto trávit tak krásný den na chatě a šlapeme alespoň pod Gardyloo gully, kde to otáčíme kvůli kvantům nafoukaného sněhu, nulové viditelnosti a další sněhové vichřici. Dole ještě vomrkneme plány na zítra - seznam je pěkně dlouhej tak uvidíme.

27.2.
Volba padla na Hadrians wall. Šlapání pod nástup mi moc nejde. Bolí achilovka a tak nějak vůbec všechno. Konečně skáčeme do díry za náfukem pod stěnou Galactic Hitchhikera. Kluci lezou první a za nima ukusuje první ledovou dýlku kovárna. Na první štand dolézám notně pocuchán a s totálně přemrzlejma rukama i nohama. Automaticky beru cajky a vyrážím vomrknout druhou dýlku ozdobenou zajímavým komínkem. Pod komínek pohoda, pak trocha místní klasiky: "Lízt to jde, jistit moc ne". Konečně dobrá vývrtka ve výlezu z komínka. Odtud ještě trocha pádlování dobrym ledu a už dobírám Davida. Další dvě dýlky jsou sněhová nuda, pak ještě dvě v parádním položenym soft-beton-ice ledu a už jsme na vrcholu. Fujavice a mlha. Jakžtakž ještě nacházíme vrcholovou budku. Chvilka na přebalení se, čokoládu a jdeme hledat sestup, což nebude až taková prdel. I přes mizernou viditelnost se nám daří držet se hrany. Gully už ani nepočítáme - ve všech je děsivá převěj. Zkusíme Ledge Route. Blbě počítám vrcholy a tak začínáme sestupovat kamsi na South Trident Butttres. Pod hřebenem je občas trochu vidět, ale nic moc. Asi po 150 ti metrech to otáčíme a vracíme se do vichřice na vrcholové plato. Odtud ještě stoupáme na druhý vrchol Caern Deargu. Sou věci co mi přijdou absurdní, jako, že v tomhle kentáči, ve větru, že sotva stojim a viditelnosti sotva deset metrů potkáme lidi. Místní vůdce s klientem právě dolezli Boomers Requiem. Super - Ledge Route je kousek. Vůdce nás přemlouvá, ať sestoupíme s ním - bude to sice delší, ale bezpečnější, což se pravda o Ledge Route až tak říct nedá. Následuje pakárna s obcházením Nevisu, broděním potoka. A následným výstupem na chatu. Obzvláště posledních 250 m si dává místní počasí záležet aby nám ukázala zač je ve Skotsku perník s čedarem. Večer všichni a celý na chatě.
Kovárna v Hadrians Wall V/5

28.2.
Dneska to pod Observatory Ridge moc nešlape, bolí kde co, je zima a únava materiálu je znát. Nakonec se ale přeci jen navazujeme a vyrážíme do Vade mecum - parádní ledové linky hned vedle Hadrians wall. Tři pěkný dýlky, brutální spin drift a prachový lavinky. Slanění je nadvakrát z abalakovek. Kluci jdou ještě do Maelstroma my s Kovárnou totálně prochcaný se jdeme sušit na chatu.

29.2.

Sestup a odjezd.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama